Jak se píší americké dějiny severského lyžování
26. 02 2009 08:00:00

(Liberec - vlastní) Je nadmíru příjemné sledovat, jak se letos v Liberci tvoří dějiny severského lyžování. Spojené státy americké mají v tomto sportovním odvětví silné závodníky, ale málokdo s nimi počítal coby s vítězi právě na letošním mistrovství světa. „Každý den zde vyhraje jen jeden, ten nejlepší, a dnes jsem to byl já,“ neskrýval svou radost Todd Lodwick, kterému se v neděli večer na krku pohupovala už druhá zlatá medaile. „Stále tomu nechci věřit, je to obrovské vítězství i pro celý tým.“
Pro mě, coby amerického dobrovolníka, který má sportovce před předáváním medailí na starosti, byl nepopsatelný zážitek sdílet z tak bezprostřední blízkosti radost amerického týmu. Hrdě jsem gratuloval vítězům, kteří se ten den zapsali do historie severského lyžování. Sledoval jsem, jak na stupně vítězů míří rovnou dva zástupci mé země a byl to nepopsatelně krásný pocit.
Byl jsem více než 10 000 km od domova mezi vítězi ve sportu, který v Americe není moc populární, a doufal jsem. Doufal jsem, že si z toho americká média vezmou ponaučení. Že je úspěch amerického týmu, který má v tuto chvíli na svém kontě už tři zlaté medaile, probudí a i těmto sportovcům se doma dostane tolik zasloužených ovací.
To samé platí samozřejmě i pro vítězku v ženských skocích Lindsey Van, která se jako první žena v historii zapsala coby mistryně světa v této disciplíně. Nikdo kolem ní nešetřil gratulacemi a skoro všichni vyslovovali své naděje, aby se tento sport dostal už také na olympiádu. Rok 2014 by byl pro tuto příležitost ideální. Ženy za sebou budou mít další dvě mistrovství světa, a to už by mohly být více než připravené.
Zatímco na zasněžené Medal Plaza doznívala americká hymna, stoupaly vzhůru vlajky na počest tří nejlepších sportovců. Stejně tak stoupaly i naděje přítomných Američanů, kteří – doufám, že stejně jako já – věřili, že tohle je pouze začátek našich medailových úspěchů zde na libereckém šampionátu.
Zatímco na zasněžené Medal Plaza doznívala americká hymna, stoupaly vzhůru vlajky na počest tří nejlepších sportovců. Stejně tak stoupaly i naděje přítomných Američanů, kteří – doufám, že stejně jako já – věřili, že tohle je pouze začátek našich medailových úspěchů zde na libereckém šampionátu.
(Scott)
FOTO: Lindsey Van - getphoto.cz
Naši mistři světa
Letošní FIS Mistrovství světa Liberec 2009 je první v dějinách České republiky. O mistrovské medaile se ale na území bývalého Československa soutěžilo už v minulém století. V roce 1925 se konalo mistrovství světa v klasickém lyžování v Jánských Lázních v Krkonoších a v roce 1970 se běhalo a skákalo na mistrovství světa na Štrbském Plese ve Vysokých tatrách.
Technický sníh nepředstavuje ekologickou zátěž
Wikipedie o sněhu: Sníh je jedna z možných forem atmosférických srážek, má podobu ledových krystalků a tvar převážně šestiramenných hvězdiček, nazývaných sněhové vločky. Děj, při kterém se sníh snáší na zem, se nazývá sněžení. Sníh může být také vrstva sněhových srážek, čili sněhová pokrývka, která leží na povrchu země, rostlinách a budovách. Sněhová pokrývka funguje jako izolace a chrání půdu a rostliny před silnými mrazy.
Co vyprávěla nejstarší jilemnická spolková kniha
První valná hromada Českého krkonošského spolku Ski se konala dne 15. dubna 1895 v hostinci Občanská beseda v domě čp. 8 na jilemnickém náměstí. Na programu přečetl první spolkový předseda Rudolf Kazda výňatky ze stanov. Mimo jiné citoval, že „účelem spolku je vyučovati a pěstovati jízdu na ski na zasněžených místech…“
Za prvními závodníky
Výrazný mezník tvoří rok 1895, kdy Jilemničtí založili Český krkonošský spolek Ski (stanovy byly úředně schváleny o rok později) jako jeden z prvních lyžařských spolků v Evropě mimo Skandinávii a první samostatný lyžařský spolek v zemích Koruny české. V krátké době se proměnil v jedno z nejvýznamnějších ohnisek sportovního lyžování.
Z dějin lyžování
Vznik lyží spadá s největší pravděpodobností do období střední doby kamenné – mezolitu (8000 – 4000 let př. n. l.). V této době nabyl na významu vedle rybolovu lov zvěře, který se stal základním způsobem obživy kultur obývajících arktické a subarktické krajiny Eurasie.
Lyžování ve Valašském Meziříčí
První lyže přivezli do Valašského Meziříčí bratranci Alois a František Mikyškové z Norska už v roce 1897 a začali na nich s přáteli lyžovat. Těmi přáteli byli doktor Drahoňovský, paní Krausová, slečny Plešnerovy, paní řídící Pokorná, Rudolf Půst, Vambera a snad ještě někdo, jehož jméno je dnes zapomenuto. Lyže, na nichž se lyžaři plahočili, byly dlouhé, měly špice na obou koncích a „lyžníci“ se odstrkovali dlouhou bambusovou tyčí. Ale to byla jenom taková atrakce, která v očích občanů města a jeho okolí způsobovala stejný rozruch jako příjezd cirkusu. Ale po čase zase všechno skoro úplně zaniklo
Počátky zimních sportů na Jáchymovsku
Příznivé terénní podmínky Krušných Hor, zvláště v jejich střední části kolem Klínovce, vytvořily nejlepší předpoklady pro úspěšný rozvoj zimních sportů. Zavedení a zdomácnění zimního sportu v Krušnohoří však nebylo snadným a krátkodobým procesem. Od neumělých saní, dýhových lyží a prvních nesmělých obloučků v zavátých stráních až po nynější špičkové sjezdové a běžecké lyže, moderní sjezdovky, lanovky, lyžařské vleky, skokanské můstky, skiboby, Horskou službu atd. vedla dlouhá cesta. Následující řádky se zabývají pouze jejími prvními kilometry.













