Na nejvýznamnějším sportovním klání planety - zimních olympijských hrách - zahrnuje v současnosti běžecké lyžování dvanáct různých sportovních disciplin. Ženy soutěží ve sprintu, sprintu týmů, v běhu na 10 km s individuálním startem, v běhu na 15 km ve stíhacím závodě, v běhu na 30 km s hromadným startem a ve štafetě na 4x5 km. Muži soutěží ve sprintu, sprintu týmů, v běhu na 15 km s individuálním startem, v běhu na 30 km ve stíhacím závodě, v běhu na 50 km s hromadným startem a ve štafetě na 4x10 km.

 

Mezinárodní lyžařská federace (FIS) pořádá v běžeckém lyžování bezmála tři desítky nejrůznější soutěží, počínaje Mistrovstvím světa v klasickém lyžování (spolu se skoky na lyžích a závody v severské kombinaci) a konče třeba speciálními závody vojáků a policistů. Jednotlivé soutěže jsou odstupňované podle věku a výkonnosti sportovců, anebo podle světových teritorií. V Evropě jsou nejznámějšími soutěžemi Světový pohár v běhu na lyžích, od roku 2006 Tour de Ski, Univerziáda, Skandinávský pohár a další.

Sprinty na běžeckých lyžích se jako samostatné sportovní (olympijské) odvětví vyvinulo až v posledních 15 letech. Velký vliv na to měla komercionalizace sportu. Pořadatelé závodů získávají finanční prostředky, roztáčející sportovní soutěžení, od sponzorů, kteří platí za reklamu prezentovanou zejména televizními společnostmi, přenášejícími závody v přímém přenosu. Obdobně fungují fotografické snímky v médiích, rozhlasové spoty apod. Právě na krátkých přehledných sprinterských tratích jsou reklamní panely neustále v záběru kamer. Tam je třeba hledat kořeny sprintu na lyžích. Svým způsobem získal i divák, který má u sprintů lepší podmínky pro sledování dění na trati, pokud si ale uchová přehled v systému a v průběhu závodu. Tuto disciplinu si oblíbili dynamičtí a nebojácní borci se schopností prudkého zrychlení.

 

Závody ve sprintu se konají jak klasickou, tak i volnou technikou. Sprinterská lyžařská trať má obvykle okolo 1 000 metrů (pravidla stanoví tratě dlouhé od 0,4 do 1,4 km). Kvalifikace i čtvrtfinálová, semifinálové i finálová kola musí být uskutečněna na stejné trati o stejné délce. Startovní úsek trati musí být umístěn na rovné dostatečně široké ploše s přímými koridory, nebo narytými stopami v délce 30 - 50 metrů. Jsou-li připraveny dva okruhy, musí být použito odděleného koridoru k navedení na trať pro první a pro druhý okruh. Většinou na stejné trati probíhají závody mužů i žen.

 

Závody ve sprintu jednotlivců se skládají z kvalifikační části, organizované jako intervalový závod, a ze série vyřazovacích kol (rozběhů).

 

Závody začínají tím, že jednotlivci vybíhají na trať individuálně s rozestupem 10, 15, 20 nebo 30 vteřin. Startovní pořadí v kvalifikaci se stanoví na základě listiny FIS bodů ve sprintu nebo listiny FIS bodů. Pokud závodník na těchto listinách nefiguruje, určí jeho pořadí na startu kvalifikace los. Výsledky kvalifikace se měří na jednu setinu vteřiny.

 

Pravidla říkají, že ve druhé (finálové) části sprintu, tj. v rozbězích, jsou startovní pozice pro jednotlivé rozběhy uspořádány následovně:

Závodník musí v kvalifikačních rozbězích absolvovat vždy celou trať, aby byl klasifikován v závodě. Jinak je zařazen na poslední místo ze všech kvalifikovaných závodníků. Jestliže závodník nedokončí rozběh vlivem vyšší moci, je klasifikován na posledním místě v rozběhu (čtvrtfinále, semifinále, finále). Zvláštním pravidlem je, že pokud je příčinou diskvalifikace překážení jiného závodníka na trati (rozhoduje jury), a toto překážení vede k tomu, že jiný závodník nepostoupí do dalšího kola, bude poškozený závodník moci pokračovat v dalším kole, přičemž jeho start se uskuteční ze druhé řady 4 metry za ostatními. Toto pravidlo se uplatňuje, jen když jury rozhodne, že se jednalo o úmyslný nebo neúmyslný přestupek, anebo když vyřazení bylo zaviněno nepředvídatelnými okolnostmi.

 

V závěru závodu se koná nejdříve tzv. B („malé“) finále, kterého se účastní poražení ze semifinálových kol a tzv. A („velké“) finále, kde běží vždy čtyři nejlepší z každého semifinálového rozběhu.

 

Závodníci se stejným umístěním ve čtvrtfinále nebo semifinále (když není B – finále), kteří nepostoupili do dalšího kola, jsou klasifikovaní ve shodě s jejich kvalifikačními časy ve výsledkové listině.

 

V „mrtvém závodě“ (tj. když dva závodníci doběhnou do cíle ve stejném čase) ve čtvrtfinále nebo semifinále je klasifikován jako první závodník ten s lepším časem v kvalifikaci. Je-li shoda v A („velkém“) nebo B („malém“) finále, závodníci jsou ve výsledkové listině klasifikováni na stejném místě.

Sprint dvojic (též týmový sprint) jsou závody, ve kterých se na trati střídají dva závodníci, přičemž každý z nich absolvuje 3 – 6 kol štafetovým způsobem. Počet a délka kol je určena v rozpisu závodu. V praxi se obvykle využívají stejné tratě jako pro sprinty jednotlivců. Závod se skládá ze semifinálového a finálového kola (nekonají se rozjížďky).

 

V nižších (národních) soutěžích nebývá počet startujících štafet větší jak třicet, pokud se ke startu závodu přihlásí větší počet závodníků, pořádají se semifinálové rozjížďky a předem jsou stanovené podmínky kvalifikace do finále. Ve vrcholových mezinárodních soutěžích je předem stanoven maximální počet startujících dvojic, přičemž se vychází z výkonnosti závodníků.

 

Jak je uvedeno výše, v semifinálových rozbězích bývá zařazeno deset i více týmů složených z dvou běžců, kteří běží třikrát štafetu, při které se po každém jednotlivém okruhu střídají. Počet postupujících do finále z jednotlivých běhů A a B určí soutěžní výbor, musí být z obou běhů stejný, ale neměl by být menší než 5 (tedy ve finále by mělo startovat alespoň 10 štafet).

 

Startovní pozice štafet dvojic vychází z aktuálního pořadí v soutěži nebo se losuje před závodem. Štafeta s nejmenším součtem počtu bodů startuje s číslem jedna, druhá je s dalším nejnižším počtem bodů atd. Je-li součet stejný u dvou štafet, nižší startovní číslo se přidělí štafetě, jejíž jeden člen má nejnižší počet bodů.

Podstatou stíhacího závodu (z anglického pursuit event) je běh klasickou a volnou technikou v jednom závodě – toto musí být dodrženo. Běžci využívají během závodu obě základní lyžařské běžecké techniky, tedy jízdu ve stopě a bruslení. Po ujetí půlky vzdálenosti závodu si běžci vymění výbavu z klasické na volnou techniku.

 

V průběhu doby se vyvinulo několik variant tohoto závodu. Závod se může konat s přestávkou nebo bez ní, může proběhnout ve dvou dnech nebo v jednom dni, přičemž mezi oběma částmi závodu musí být minimálně 1,5 hodiny přestávka.

 

Stíhací závody jsou charakteristické hromadným startem, ale není to podmínkou. Mohou probíhat tzv. s přestávkou nebo bez ní.

 

 

Tento druh stíhacího závodu je tvořen ze dvou oddělených částí, které dávají celkový výsledek na konci druhé části. Každá část se jede odlišnou technikou.

 

První část závodu se startuje zpravidla jako standardní závod s intervalovým startem podle aktuálního pořadí v soutěži nebo se losuje před závodem. Případnou změnu způsobu startu stanoví Soutěžní řád nebo soutěžní výbor.

 

Druhá část závodu musí být odstartována stíhacím způsobem. Jako první startuje vítěz z první části závodu jako první. Startovní intervaly jsou stejné, jako konečné časy závodníků v první části závodu (bez desetin sekundy). Soutěžní výbor může omezit počet závodníků do druhé části závodu. Závodníci, kteří opozdí start, startují až na konci pole. Soutěžní výbor může povolit jejich hromadný start.

 

Start je bez startovacích branek. Musí být připraveny dva a více startovních prostorů. Pro zajištění přesného a hladkého průběhu startu se používá startovních hodin s velkým displejem. Pro každý startovní prostor je určen samostatný startér a pomocníci. Prvních 100 – 200 m musí být trať upravena na šířku nejméně 6 m.

 

Z důvodu špatného počasí může soutěžní výbor start přesunout, odložit nebo zrušit druhou část závodu. Při zrušení druhé části závodu jsou oficiální výsledky vyhlášeny podle výsledků z první části závodu jako konečné.

 

Výsledný čas závodníka ve stíhacím závodě je součtem časů z první části závodu bez desetin sekundy a času z druhé části závodu s desetinami sekundy.

 

 

Tento závod (v české neoficiální terminologii označován také jako „přezouvačka“) se skládá ze dvou částí, první je odstartována hromadným startem a běží se klasickou technikou, po doběhnutí první částí musí každý závodník provést výměnu lyží ve výměnném boxu (umístěném na stadionu) a pokračovat v závodě volnou technikou.

 

Pro hromadný start relativně velkého počtu závodníků se používá start s handicapem, což v praxi představuje formaci ve tvaru šipky nebo s šikmou startovací čárou. Startovní pořadí závodníků je určeno podle aktuálního pořadí v soutěži nebo se losuje před závodem.

 

Délky tratí by měly být pro obě části závodu shodné. V kategorii dospělých se volí distance na 5 plus 5 km, resp. 7,5 plus 7,5 km pro ženy, a 10 plus 10 km, resp. 15 plus 15 km pro muže.

 

Homologované tratě pro obě části závodu (klasickou a volnou technikou) by měly být pokud možno oddělené (každá samostatná), což je při vrcholových soutěžích naprosto běžné.

 

Pravidla definují rozměry a vybavení boxů pro přezouvání. Box musí mít délku 2 -2,5 m a šířku 1,2 - 1,5 m, mohou být vybaveny protiskluznou rohoží. Mohou být  též barevně rozlišeny –červeně pro lichá startovací čísla, modře pro sudá. Na úzkých stadionech mohou být boxy na jedné straně. Trať kolem boxů musí být minimálně 4 m široká a výjezd z boxů musí být široký minimálně 6 metrů. Až od vyznačeného místa za výměnnými boxy je možné používat druhou (zpravidla volnou) techniku běhu. Předjíždění přibíhajících závodníků v prostoru boxů je možné pouze na vnější straně od boxů.

 

Vybavení závodníka pro druhou část závodu volnou technikou (lyže, hole) musí být v boxech připraveny před startem závodu. Ukládání přebytečného oblečení zde není dovoleno. Pět minut před startem musí – mimo závodníků – všichni opustit startovní prostor včetně výměnných boxů a nikdo cizí tam nesmí v době závodu vstoupit.

 

Do druhé části závody musí závodník v boxech vyměnit lyže, hole, ale je dovoleno vyměnit také boty, což bylo obvyklé v dřívějších dobách. Dnes jsou k dispozici „univerzální“ boty vhodné pro klasiku i bruslení. Výměnu musí provádět závodník sám bez cizí pomoci. Veškeré odložené vybavení musí zůstat v boxu, dokud závodník nedoběhne do cíle.

 

Měření výsledků závodu se provádí následovně: Mezičasy se měří v okamžiku, kdy závodník vjíždí, nebo vyjíždí z prostoru výměnných boxů. Konečné výsledky jsou tvořeny pořadím, jak závodníci dojíždí do cíle. Při dojetí prvního závodníka do cíle se uzavře příjezdová zóna k boxům. V případě, že je jiný závodník dostižen čelem závodu (při okruhovém běhu), tento dále nepokračuje v závodě a ve výsledkové listině je uveden za posledním klasifikovaném závodníkovi bez času.

Všichni závodníci přihlášení k závodu startují na výstřel startéra najednou, vyrovnáni v řadách. První závodník protnuvší cílovou pásku vyhrává závod.

Závodníci startují v intervalech 30 nebo 15 sekund, záleží na typu sportovní události. V závodě zvítězí běžec s nejrychlejším individuálním časem.

Závodní tým je složen ze čtyř běžců. Každý z nich projede jednu etapu závodu a dotknutím se svého týmového kolegy předá pomyslnou štafetu dalšímu. Štafeta se startují hromadným startem.